Toulovcovy maštale

7.4.2007 - 8.4.2007

V předchozím článku jsem vysvětlil, jak jsme posledně nejeli do Toulovcových maštalí. Jistě si dovedete představit, jak nás takový rest štval. Tento víkend, díky velikonocím, je o něco delší, takže znovu a lépe, můžeme naplánovat o něco ambicióznější akci.

V pátek jsem se tedy vrhl do masivní rekonstrukce mého kola. Základní nedostatky - značná zaprasenost, a díra v duši předního kola. Ony jsou tu samozřejmě i další nedostatky jako osmice na předním kole, zadní brzda ojetá na železo a celková nenamazanost. Těmi se ale zabývat nebudu, není materiál a pojízdnosti to zase tak nevadí.

Zalepit duši bylo celkem snadné, problém je vždycky spíš nasazení duše a pláště zpátky, aniž bych tam vyrobil další díru. Díky mé vrozené šikovnosti a opatrnosti se podařilo. Povzbuzen úspěchem jsem zaprasenost odstranil pod horkou sprchou ve vaně. Ala se zmohla jen na velmi chabé protesty a když jsem vanu dokonce po operaci i umyl, veškeré připomínky utichly.

Ráno vyrážíme. České dráhy nám za mírný poplatek (52Kč) přepravily obě naše kola až do Žďáru nad Sázavou. Hned ze začátku jsme se museli párkrát zastavit - nakoupit potraviny, koupit nové brzdové špalíky a navštívit známé poutní místo na Zelené hoře. Potom už jsme se nezastavovali a vyrazili napříč Vysočinou. Jako na houpačce, pěkně do kopce z kopce. Za pár hodin jsme dorazili do Borové, kde měl být kemp. Po kratších peripetiích, kdy jsme se navzájem ztratili a nakonec šťastně našli, jsme dorazili i k onomu kempu. Vypadal opuštěně. Když jsme ale zkusili zavolat na telefonní číslo na bráně, kupodivu se nám ozval nějaký člověk a slíbil, že přijde a ubytuje nás. Pěkné.

Odlehčeni o zavazadla jsme bystře vyrazili směrem k našemu cíli - Toulovcovým maštalím. Neodradil nás ani poslední drastický kopec před Budislaví, i když tady jsme už trochu klesali na mysli a těle. Naštěstí už to nebylo moc daleko a k odpolednímu se studené počasí dost vylepšilo a vylezlo slunko. Z Toulovcovy rozhledny jsme se trochu zorientovali a vnořili se do údolí maštalí. Hluboko zaříznutá rokle je sice s kolem trochu těžko dostupná, ale nějak jsme to snesli. Pak už jsme jenom projížděli mezi skalními útvary a kochali se.

Druhý den ráno. Oba nás bolí zadek, ale co se dá dělat. Máme naplánovanou cestu přes území nikoho - nemáme prostě mapu té oblasti. Naplánovanou je možná trochu silné slovo, prostě jsme druhý den moc nepromýšleli a Ala kdesi na mapě uviděla hrad Svojanov, který kdysi jako malá navštívila. Takže pojedeme trochu naslepo, jenom podle map, které občas v nějaké vesnici jsou.

Zato cesta je luxusní, krásná rovinka podél řeky, kilometry na tachometru utěšeně přibývají, zadek přestává reptat. Zejména musím vyzdvihnout nádhernou asfaltku do Svojanova. Ta byla opravdu za odměnu.

Hrad Svojanov je opravdu celkem pěkný, a až přijde jaro, bude ještě pěknější. Údajně jeden z nejstarších na Moravě, aspoň tvrdil to básník, který vedl prohlídku. Ještě se stačil zmínit o hradních zahrádkách a drnové lavici, než jsme to nevydrželi a utekli do hospody. Dobře jsme udělali, protože čtvrt hodiny po nás se přihnala tlupa lidí z prohlídky a už si neměla kam sednout. Vařili výborně. Jen číšník byl trochu vláčný (občas si nalíval panáky, zřejmě na posilněnou). Dokonce hlavou rozbil skleničku nad barovým pultem.

Poslední výrazný bod našeho putování byl kopec pod Jobovou Lhotou. Její název si budeme dlouho pamatovat, díky tomu, že jsme tady skoro třičtvrtě hodiny tlačili kolo do hrozného kopce. Nahoře jsme toho už měli opravdu dost a další velké kopce (například stoupání do Chlébského) nám už nepřipadaly ani nijak dramatické.

Jako výlet na rozježděnou to rozhodně nebylo špatné.

Podrobnosti

sobota: Žďár nad Sázavou - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře - po silnicích - Vysoké - Počítky - Sklené - Tři studně - Fryšava - Kadov - Krátká - Sněžné - Daňkovice - Krásné - Pustá Rybná - Borová. 41km, ubytování v kempu, dále nalehko po silnici - Svatá Kateřina - Rybník Zimka - Zrnětín - Poříčí - Budislav - dále směr na Jarošov - Toulovcova vyhlídka. Dále na Jarošov, odbočka vlevo k Cikánce, sestup do údolí - Městské maštale - po červené značce - žlutá značka do Budislavi. Zkratka dále po žluté k rybníku Zimka. Zpět přes Svatou Kateřinu do Borové. Údaje z tachometru: 72km, 6 hodin čistého času jízdy, se zastávkami 9.5 hodiny.
neděle: Borová - Oldřiš - Sádek - Korouhev - Jedlová - Bystré - udolím Křetínky - hrad Svojanov - Svojanov - Předměstí - Dolní Lhota - Hutě - Jobova Lhota - Kněževes - Olešnice - Krtěnov - Valcha - Hodonín - Chlébské - Nedvědice. Tachometr: 70km, 4.5 hodiny čistého času jízdy, se zastávkami 8.5 hodiny.

Ubytování: Kemp Borová

Mapy:
Shocart 49 - Žďárské vrchy (1:50 000)
Okolí Brna - západ (1:100 000)