[bobroviny.cz] (c) 2004-2018 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Hardangervidda, trek pro pokročilé

19.8.2017 - 27.8.2017

Alice píše: Po návratu z Dubrovníku, když jsem uklízela batohy, mi došlo, že mě to ještě táhne do dálek. Měl to být Island a kempy s teplými prameny. Island nedopadl, jednak tam momentálně jezdí všichni, a druhak byly drahé letenky - ani ne tak pro lidi, jako pro batohy. Ale hlídání bylo zajištěno, dovolená nahlášená, Slovensko to jistí vždycky. No a nad lahví bílého padlo znovu po pěti letech slovo Norsko. Než jsme láhev stáhli, měli jsme koupené letenky do Osla a nedalo se cuknout.

Poslední pohled na Finse

Heslo akce "Keep it simple stupid!" Jednodenní přesun k treku && všechny noci pod stanem && všechno jídlo s sebou && nesmí tam být moc lidí ... vyšla z toho Hardangervidda. Největší náhorní plošina Evropy, cca 160km v průměru, na severu ledovec. Kamarádka nám půjčila mapu - Hardangervidda západ. Nad mapou jsme se volně rozmáchli. Plán byl za 6 dní přejít ze severu k jihu. A na severu tu plošinu tak jako "lízne" silnice, ale dál už není vůbec nic, to znamená, že za silnicí již není návratu a musí se to prostě dojít.

Na mostě Další z mnoha mostů Společná fotka pod ledovcem Po cestě je všude spousta vody

Jediná komplikace se zdála být ta, kde v sobotu v Oslu během 30 minutového přestupu seženeme bombu do vařiče, když teda máme všechno jídlo s sebou. Bylo to napínavé, ale Roman vběhl do sportu za nádražím. Sport byl zaměřen na populární aktivity - běh, tenis, badminton. Naděje umírá poslední a líná huba holé neštěstí, na přímou otázku ohledně bomby u obsluhy, byl Roman odveden do "zákulisí" před tajemnou skříň, ve které měl prodavač vlastní zásoby kempingového vybavení, protože se ho na to prý lidi často ptají. Měl i bombu k našemu vařiči, což znamenalo, že budeme mít i jedno teplé jídlo denně a k snídani čaj. Další přesun probíhal bez komplikací a v osm večer jsme za drobného mrholení vystupovali "in the middle of nowhere" - ve Finse. Nevede sem silnice, je tu jen nádraží, jeden lepší hotel a hromádka izolovaných hytta (pozn. překladatele hytta = Norova chatka, ke které má citový vztah a kam se utíká otřepat ze sociálních iterakcí).

Jezera v dolinách U konce etapy Čištění zubů Táboříme v jezeře

Již od vlaku bylo jasné, že tady problém s vodou nebude. Přesunuli jsme se asi hodinu od nádraží a jak jsme našli dostatečně velký suchý balvan, stavěli jsme stan a zalehli. Již od večera bylo jasné, že tady problém s vedrem nebude (vzpomínky na Madeiru).

Další dolina před námi

Nedělní ráno bylo přívětivé - mírný mrazík, stálý vítr, čerstvo. Mraky nízko, ale neprší. Vyrážíme a kocháme se jezery, ledovcem, vřesem, horskými potoky a obzorem. Jdeme k obzoru. Po dvou hodinách vycházíme z mapy Hardangervidda západ. Jdeme bez zastávky 4 hodiny. Když se pokusíme o zastávku okamžitě vymrzáme. Jdeme s malou zastávkou 9 hodin a chata Kraekkja (důležitý orientační bod) stále nikde. Po sedmé večerní vidíme suchý balvan u jezera a boj o dosažení chaty vzdáváme. Ve stálém větru stavíme stan a hledíme do očí kruté pravdě, že abychom dodrželi plán etap, měli jsme dnes nocovat poctivý kus ZA chatou.

Stan a závětří z kamenů Chata Kraekkja Nekonečné prostory Chata Fagerheim Vás vítá

Druhý den ráno dosahujeme chaty po hodině chůze a rozhodujeme se pokračovat k silnici, kde přehodnotíme situaci. U silnice nás přivítal motorest zvoucí pocestné k prostřenému stolu. Z nabídky vybíráme druhé nejlevnější (přesto stále ukrutně drahé) jídlo - "Soup of the day 150NOK" (na české koruny násob třemi). Ano deluxe polévka ... a byla to hrachovka! Nepřemáhám zklamání. Mimoto mají v motorestu na stěně mapu (východ a západ vedle sebe) a nám je naprosto jasné, že to do šesti dní neujdeme.

Nejdražší polévka v mém životě Obchůdek se suvenýry Cesta na západ Luxusní hytta

Měníme plán a otáčíme na západ, půjde-li to dobře, dojdeme do fjordu. Znamená to napojit se na jiný trail a je nutné přejít 5km po jediné, poměrně rušné silnici. Na silnici je provoz, fouká stálý vítr, je asi 10 stupňů, začíná pršet, začíná mě dost bolet noha, mám v žaludku polívku za 500,- ... zastavuju Romana a oznamuju mu, že mám pocit, že mě celé Norsko začíná trošku sr...át. Roman se otáčí a se slovy "neboj, to přijde" nasazuje dvojnásobné tempo.

Hardangervidda II. - na obzor se ženu až dosáhnu zenu

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Hardangervidda II. - na obzor se ženu až dosáhnu zenu Eidfjord a Geilo Oslo

Nejnovější články

Jesenická šedesátka Zámecká perla za humny O rok víc Trojpochod Rosice - Babice - Zastávka Oslo

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2018 Roman Hubáček