[bobroviny.cz] (c) 2004-2019 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Velikonoce v Kazachstánu

28.3.2018 - 2.4.2018

Alice píše: "Musíš dojet, na lyže je to tu bóží!" říkala mi tři měsíce vytrvale ségra, toho času žijící v Almaty. Mně to dlouho připadalo jako dost komplikovaná operace - letět si zalyžovat přes pět časových pásem. A taky mám období "vysokého pracovního nasazení" a pocit nepostradatelnosti. No a pak jsem se se o tom zmínila před kolegyní cizinkou, která nějaký čas žila v Kazachstánu, a ta mi řekla: "musíš jet, ty uvidět exotika". A tak jsem vyhodnotila, že doma by mě přes velikonoce postrádat mohli, a práce na mě taky počká a koupila jsem si letenku.

Kok Tobe - zábavní park V Almaty

Po sedmi hodinách náročného letu (klepalo nám letadlo) jsem se ve 4:00 ráno ocitla na imigračním oddělení, a jelikož přede mnou nevpustili dva občany, začala jsem se bát. Pánovi za přepážkou jsem vůbec nerozuměla a trvala na svém, že jsem z "Czech republic", přestože mi asi pětkrát řekl, že "niet". Pak jsem pochopila, že se ptá, odkud jsem přiletěla. A tak mě pustili. Nad Almaty ležel hustý mrak a vytrvale pršelo, takže jsem první den doháněla jet lag spánkem a pak jsme šly vypůjčit lyže a nakupovááát. Druhý den ležel nad Almaty hustý mrak, ale nedbaly jsme a vyjely na sjezdovku. Viditelnost na dva metry, výška 3200 m.n.m. a já jsem dostala výškovou a tlakovou ránu. Na jeden oblouk deset nádechů a pocit, že když spadnu, už se nezvednu. Ségře bylo taky blbě, takže po hodině a půl trápení otáčíme domů a padáme do postele.

Odpoledne vyrážíme na kopec Kök Töbe, místní zábavní park. Labutě, malá zoo, fotka s Beatles, fotka s kuřátkem a hlavně šašlik z berana. Na cestě zpátky se seznamujeme s Patrikem. V Almatě je druhý den a chce turistické tipy. Dostává tip, že hlavní lákadlo tu jsou hory a domlouváme se, že ho vezmeme v neděli na kaňony. Pak potkáváme ještě další čechy, kteří vystupují z auta s diplomatickou značkou, ale k těm se nehlásíme, protože vypadají, že jdou "za zábavou".

Čtvrtek

Lije jako z konve, mnohem silněji než včera. Spím, spím, odpočívám, cvičíme jógu a večer si děláme velikonoční atmosféru - zajíce z vyfouklých vajec a perníčky. Těsto válíme flaškou a vykrajujeme je kelímkem od jogurtu. Vajca jsou tu výhradně bílá a velikonoce se tu neslaví.

Pečení perníků a práce s lahví

Pátek

Vylezlo slunko v plné síle, přes den 20°C. Vyrážíme na lyže. Konečně vidím kopec v plné kráse. Na sjezdovce jen pár lidí a reprezentace Kazachstánu. Žádné fronty, jen volné pláně. Bohové, stálo to za to. Horní část sjezdovky v hlubokým sněhu a přes poledne šašlik na horským hotelu, s kočkou na klíně. Že kolem poledne sjezdovka skoro "teče", nám nevadí.

Chymbulak ski park Absolut dovolená - Kozel ve 3000m.n.m. Vrcholek sjezdovky Počasí nám přálo přesně dva dny Na čaji v jurtě Vrcholová fotka Sjezdovky pod ledovcem Všechny krásy jarní lyžovačky

Sobota

Opakujem lyže, tentokrát i s Tomem. V sobotu je lidí víc, ale fronty stále nejsou. Jezdíme jen v triku a dáváme pauzu v jurtě. Odpoledne povzbuzeni krásným počasím vyrážíme na Zolny bazar. Nechávám se okrást při nákupu chleba - vnutí mi dva bochníky a ještě třikrát dráž. Ale vzhledem k tomu, že jsem se nechala natáhnout asi tak o 25Kč, tak to beru jako součást folklóru. Mají tu takřka všechno, prasečí hlavy, koninu, kořen mandragory i sušené hady. Jenom prodavači jsou poměrně asertivní a nedají se odbýt.

Zolny bazar - stánek felčara Zolny bazar - řeznice Veselé velikonoce letos na ruský způsob

Pak si se ségrou dáváme tah po avenue s metrážemi. Mají úžasné vyšívané látky. Bohužel ukrutně drahé (a to je tu skoro všechno výrazně levnější než u nás). Ale pomocí pantomimy nakupujeme jehly. Večer opět navozujeme velikonoční atmosféru a vyrábíme "ruská vejce". Ségra totiž v Petrohradě sehnala nálepky s výjevy z ruských bájí.

Neděle

Opět obrat počasí o 180°. Zima prší, odpoledne přišla sněhová vánice. Nechce se nám, ale nabíráme Patrika a vyrážíme do Šaryn kaňonu, asi 300km od Almaty.

Kaňon Šaryn

Venkov je pro mě zážitek. Rovina, planina, divocí koně, na obzoru pohoří Ťan Šan. Po cestě "trh" v Baiseit. Teda jsou to stánky podél silnice. Strašně mi to připomíná pouť v Rajhradě. A taky léta před rokem 89. Kaňon je pěkný, ale po slot kaňonech z Utahu mě v tomhle hned tak něco neohromí. Z kaňonu nás vyhání déšť, pak sněhová vánice, večer se vybičujeme akorát k návštěvě japonské restaurace.

Divocí koně Tábořiště na konci canyonu Domácí koně Nákupní třída v Baiseit

Pondělí

Nakupovááání. Oblečení. Mám boty, kalhoty, 2 trika a dárky domů. Mám plnej kufr, bojím se, že mi ho budou vážit. Spím na jedno oko a ve tři v noci mě můj hodný švagr odváží na letiště. Projdu pouhými čtyřmi policejními kontrolami, bumážku jsem neztratila, propouští mě domů. Cesta zpět náročná, spolucestující mají prostě drsné východní zvyky a ostré lokty.

Nejlepší a nejstarší linka celé Almaty, bus 99, mimořádný zážitek Almaty architektura - najdi dva stejné balkóny Každý zatepluje vlastními silami Almaty architektura - Hunderwasser by mohl závidět

Co říci závěrem? Stálo to za to! Za posledních 8let jsem si takhle úžasně neodpočinula. A hory jsou tam fakt dost dobrý. Ségra a švagře díky za dovolenou!

Příběh mého letu

Leteckých společností, obsluhujících linku Vídeň-Almaty moc není. Jako nejschůdnější variantu jsem vybrala přestup v Kyjevě se společností Ukraina Airlines. Díky nim dobrodružství začalo již na letišti Vídeň. Kvůli odbavování zavazadel jsme na odletu měli 40 minut zpoždění. Přesně těchto 40 minut jsem měla mít na přestup v Kyjevě. Pilot to ale "osolil", nedbaje toho divného zvuku z motoru, a zpoždění stáhl na 20 minut. Kyjevským letištěm jsem proběhla jako chrt. A přesto, že jsem musela projít znovu pasové a security, tak jsem letadlo stihla (taky hlavně proto, že na mě počkalo). Cesta zpět pak probíhala v podobném duchu, ale s dalším zpestřením - nepoživatelnou snídaní, mým pobíháním po přistaveném tunelu a vzápětí po letištní ploše a hledáním správného letadla, a nutnosti moje příruční zavazadlo nacpat do již uzavřeného nákladního prostoru, protože se dovnitř už prostě nevešlo.

P.S. "only in Kiev" - pošlou vás do tunelu k letadlu, vy dojdete nakonec a tam je místo letušky chlap s hasákem, zeptám se "to Vienna?" a on mi řekne "niet! Tu je Kijev!"

Příběh mé péřové bundy

Moje lyžařská bunda má svoje nejlepší léta už 10 let za sebou a tak s vidinou výletu a posezóních slev, jsem si do Kazachu na lyže zakoupila péřovku. Prodavačky jsem se záměrně ptala, jesli je péřová bunda na lyže dobrej nápad a prý, když přímo neprší, tak ano.

Dovolím si shrnout svoji zkušenost:

  • péřová bunda se absolutně nehodí na lyžování, když je teplo - totálně propocený jedinec
  • péřová bunda se absolutně nehodí na lyžování, když sněží - zvrchu promokne, vevnitř prádelna
  • péřová bunda se absolutně nehodí na lyžování, pokud nemáte slouhu na nošení lyží. Látka je tak jemná, že ji hrany proříznou.
  • péřová bunda se absolutně nehodí na rychlý pohyb - nulové odvětrávání
  • péřová bunda je skvělá a úžasná na posedávání na terase horského baru
  • péřová bunda se osvědčila jako polštář do letadla
  • jo a z péřové bundy furt leze peří, takže mi ségra říkala, že asi s jarem přepeřuju

(Bundu jsem už prala a dobrý. Sušila jsem v sušičce a jako načechrávadlo tam dala tenisák a funguje to!)

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Nejnovější články

I want to be a part of it New York, New York! U Balatonu Lysá hora v dešti Road trip směr Balaton Jesenická šedesátka

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2019 Roman Hubáček