Orlí stezka aneb "jen aby to nebylo moc měkký"

2.7.2022 - 9.7.2022

Kam vyrazit, když potřebujete zjistit, že "na to ještě máte". Kde si projít existenciální krizičkou? Kde jsou hory dlouhé dost na několikadenní přechod a přitom doprava letadlem netřeba? Kde skončit, když uvažujete o Švýcarsku, ale přijde vám to moc daleko? Řešením je Tyrolsko.

Přehledný webnabízel v regionu několik dálkových tras. Moji pozornost na první pohled upoutala Orlí stezka, má krásné jméno a píše se tu o ní, že je drsná. Celá trasa měří 420km a je rozplánovaná na 35 dní. My si z ní vybrali jen posledních 5 etap. Chvíli jsme sice uvažovali i o trase Berlínské či Stubaiské, ale vznesla jsem argumenty, že lepší bude přechod, než kolečko po hřebenu a že na orlí stezce nejsou lanovky, takže tam nebude přebytek rodinek s dětmi na horském výletu. A hlavně - pět posledních etap je označeno jako trasa černá - tedy náročná, při plánování totiž vždycky trpím až extrémním optimismem ohledně svojí fyzické kondice a mám naprosto panickou hrůzu, že naplánuju něco měkkého, co nás neuspokojí.

Naše očekávání však bylo předkonáno. Bylo to exponované, bylo to náročné, bylo to krásné. Byly etapy, na kterých kromě nás nebyla ani noha. Šli jsme natěžko, i když vzhledem k frekvenci vysokohorských chat to nebylo nutné. Jednotlivé etapy jsou plánované s noclehem na chatě, my jsme se ale rozpisu etap nedrželi a chaty jsme využili dvakrát.

A veselé historky z hor? Něco mě při stoupání na hřeben kouslo do stehna. Vůbec jsem nevěděla, co to bylo. Roman ránu ohledal a prohlásil "vpich vidím jen jeden, ale jsou i jednozubí hadi". Stehno mi nateklo, k chatě jsem to doklepala, had to asi nebyl.

Za pomoci fixních lan jsme se spouštěli 20 metrů suťovištěm dolů. Suťoviště končilo kolmou stěnou, dole bylo třeba přetraverzovat. Musela jsem to dost vydýchat než jsem na lano nalezla, spouštím se, spouštím a volám na Romana "doufám, že už jsem alespoň v půlce". "No tak nějak" povzbudil mě Roman. Kouknu dolů, kouknu nahoru, a zjistím, že mám za sebou stěží tak čtyři metry.

Na nejvyšším vrcholu hřebenu aranžuju zátiší z ořechovky. Jak to dofotím, tak jebne blesk do protějšího kopce. A pak nás čeká noc v bivaku ve 2700 m n. m., protože nebylo kam utéct.

Tahám na prvním cestu, ke které nemám popis. A když mně to už konečně začíná jít, Roman volá "dál už nelez, dál už nelez". "A to jako proč?" cítím se dotčena. "Došlo ti lano!"

"Hele mlok." ukazuje Roman nadšeně. "Jéé další!" ... a pak jsme jich viděli asi 400.

"Beee!" Nedráždi tu ovci, vypadá bojovně. "Beee, beee." "Kurník, zdrhej, jde po nás."

Na první chatě - "máte nějakou polévku"? "Ja, ja, Gerstsuppe, tyrolen Spezialität." Dáváme si ji, aha kroupová. Na druhé chatě "máte nějakou polévku". "Jaja, echt tyrolen." Dáváme si ji, sakra zase kroupová. Na konci treku v jídelně v Intersparu u samoobslužného pultu Roman šufánkem prohrábne obsah v hrnci "že neuhádneš, jakou mají polívku?"

Kvůli mně chodíme kolem dálnice a hledáme, kde jsou cvičné skalky, které mám popsané v lezeckém průvodci a o kterých básním už od Brna. Ve chvíli, kdy nám dojde voda a máme v úmorném vedru nachozeno 7km, nacházíme ukazatel ke skále. Roman: "hele, já už nepolezu, tlačí mě lezky". Já: "hele, já bych se asi šla asi raději vykoupat". A cestou zpět narážíme na automat s místními výrobky, mají i chlazený mošt. A pláž je hned u parkoviště a nakonec je z toho super výlet.

Podrobnosti

Sobota: Přejezd, malé pokoukání v Salzburku, koupačka v Achensee, nocleh tamtéž
Neděle: Start v Schönwiesu (820m) - stoupání kolem na chatu Steinseehütte (2069m), kde spíme, výběh na Steinsee kvůli výhledům a večeři.
Pondělí: Tady se napojujeme na Orlí stezku (etapa 20), přes chatu Würtembergerhausna Großbergspitze (2657m), skalní nocleh
Úterý: Z vrcholu Großbergspitze (2657m) přes Memmingerhütte (2242m) do údolí Pairseiertal (1700m)
Středa: Pairseiertal (1700m) a dál po Orlí stezce na Grießlscharte (2632m) a dál na Ansbacher Hütte (2376m), večerní výběh na Samspitze (2624m), nocleh na chatě
Čtvrtek: Přes Alperschonjoch (2303m) a úbočí Vorderseespitze až nad Vodersee, sestup na cestu 635 a dolů do Schnannu (1200m)
Pátek: Lezecké pokusy kolem Haimingu, přejezd k německým hranicím, nocleh poblíž jezera Pfrillsee
Sobota: Lezení v Klettergarten Morsbach, návrat domů se zastávkou v Schörflingu am Attersee