Island - Kaldur pottur nejen na plovárně 7.9.2023 - 11.9.2023

Alice píše: Ve Volcano Huts jsme strávili naprosto úžasný den. Dali jsme si saunu i namočení ve warm spring a horkou sprchu. Vylezli jsme na kopec Valahnúkur a koukali na ledovce a západ slunce. A večer jsme šli na bufet a na pivo. Klid a spokojenost zaplnily moji mysl, absolutní svoboda, nikde ani živáčka, stačí se jen rozběhnout k obzoru. Následující ráno jsme sbalili a rozeběhli se k trase Fimmvörþuháls, která měří 32km a vede mezi ledovci Gígjökull a Tungnakvíslajökull a končí ve Skógaru.

Nástup byl v pohodě, samozřejmě opět zpestřen brodem, ale protože bylo vyloženě teplo (asi tak 5 stupňů), tak se to dalo. A při prvním stoupání nám začalo být dokonce vedro. Cesta vedla neustále do kopce mezi rozeklanými skalami a kolem vodopádů. Déšť tentokrát začal úplně nenápadně. Jen pár kapiček, nefouká, tak to brzo přejde. No túdle, nepřešlo, přišel liják plné síly. Teplota klesla k nule, začalo foukat. V brutálním lijáku na náhorní plošině jsme si oblíkali zpět termo prádlo, které jsme pod kopcem svlíkli. Šli jsme v mraku od navigační tyčky k tyčce, viditelnost nula, nálada hluboko pod mrazem. Na Islandu se není kam schovat, stromy nic, ale ani balvany, převisy, nic.

V lijáku jsme přešli lávové pole i ledovec, který byl deštěm umytý od sopečného popela a děsně klouzal. Ale vzali jsme to skrz ledovcovou řeku, protože vodu v botách už nikdo neřešil. Po čtyřech hodinách jsme dorazili k chatě Baldvinsskáli. Zvenku vypadala spíš jako seník a zavřená. Ale byla otevřená a přívětivá chatárka, která se ze všeho nejvíc těšila, že za 4 dny končí sezóna, chata se zavře a ona bude moct dolů a domů, nám dala slevu na ubytování a 6 piv jako pozornost podniku. Tak jsme zůstali na noc v suchu.

Ráno jsme sice vyráželi v mlze a dešti, ale celí šťastní, protože nás čekala poslední, mírná etapa, a tak bylo téměř jisté, že dokončíme. Sestup je celý kolem řeky Skógá, na které je asi tak 30 nádherných vodopádů. Prozradila jsem Romanovi, že celé to končí prý u nejkrásnějšího vodopádu Skógar. Tak jsme se oba natěšili, jakože "finiš, to bude krása"! Vodopád Skógar je opravdu krásný ... a padá hned u parkoviště. Turismus hadra, milión aut, milión lidí, a kempík přímo na parkovišti. Jo a samozřejmě lilo jako z konve. Místo euforie depka, to je jako všechno? Ano, milé děti, bylo to všechno, ale v láhvi zbyla ještě decka rumu, takže zas tak smutné to nebylo. Přesunuli jsme se do místního muzea, protože to byla jediná budova, kam se dalo schovat před deštěm.

Myslím, že jsme byli jediní návštěvníci, kteří kdy shlédli všechen video program, včetně desetiminutového pořadu "jak se na Islandu pokládal optický kabel", a to v angličtině i islandštině. Během kteréhož jsme stihli docela uschnout. Cestou zpět k parkovišti (jako teda ke kempu) jsme navštívili bufík s fish and chips, absolutně nejlepšími, které jsme kdy jedli. A pak už jsme si jen na parkovišti postavili stan, poslouchali, jak déšť buší do plachty, a rozebírali, jak tenhle trek vlastně hodnotíme. Já to hodnotím tak, že to bylo poprvé, co jsem dosáhla hranice plesniviny.

Treku byl konec, nikoliv však pobytu na Islandu. Ještě nás čekal přesun a jeden den v Kardašově Řečici, eee teda v Rejkjavíku, ale vzhledem k tomu, že mají na návsi rybník s kachnama, tak se mi to plete. Přesun do metropole probíhal autobusem, který měl šetihodinovou přestávku na křižovatce cest, v městečku Hvolsvöllur. Nejdřív jsme nechápali proč, ale řidič nám vysvětlil, že stejný autobus jede také do Þórsmörku, kde sbírá padlé turisty, a dal nám několik tipů, co během přestávky dělat. Tak předně je tu plavecký bazén s "kaldur pottur - big fun", protože to znamená studený hrnec a cizinci to nedávají, haha. Dále pak Láva centrum, suvenýry, likér šop a, nejlepší ze všeho, benzínka s wifinou. Okamžitě jsem táhla Romana k plavečáku, abychom předběhli ostatních osm lidí z autobusu. Nebylo třeba spěchat, bazén byl venkovní a ten den zrovna padal sníh s deštěm, a tak jsme byli na koupáku sami. Teda byli jsme tam sami hned poté, co základní škole skončila hodina plavání. Skrz okno šatny jsem viděla ve vodě deset malých holčiček s plovacími deskami, a trenéra v péřové bundě, s kapucí a ještě přes to s pogumovaným pláštěm, jak jim dává ještě dvě kolečka. Vypadalo to dost jako týrání, než jsme přišli na to, že voda v bazénu je vyhřívaná na 28°C. Strávili jsme tam pěkné tři hodinky, dali jsme si několik kol v teplých výřivkách, voňavé sauně, a Roman dal i dvakrát "kaldur pottur, haha". Když už jsme byli úplně rozmočení, navštívili jsme suvenýry, likér šop i benzínku a nakoupili zásoby. Přesun do Řečice a na hotel proběhl bez dalších komplikací.

A pak už jen luxusní rybí oběd v přístavu, návštěva knihkupectví, nakoupit dárky, nechat se natáhnout na vstupném na vyhlídku v muzeu Perlan (8metrů vyhlídka za 400,-Kč, to nevymyslíš) a máme to za sebou. "E.T." i Ala volat domů. Bylo to nezapomenutelné.

Kdyby bylo nějaké příště, jako že já to teda neplánuju:

• čepici teplou neprofoukavou, ne tu supr kjút fešn beannie, co se nevleze pod kapuci
• rukavice klidně lyžařské, nepromokavé, ne ty fleecové, co jsem z nich vymáčkla každých 5 minut litr vody
• boty naimpregnovat
• kalhoty nepromokavé nové, které ještě zadrží nějakou vodu
• jedna bomba do vařiče stačí, vyvařovat není kde
• zásoba igeliťáků, pas taky do igeliťáku
• zbytek vybavení byl OK
• péřová bunda byla skvělá volba, celých 11 dní jsem ji nesundala

Island - Malý ráj uprostřed ničeho - Volcano Huts