Jeseníky 25.2.2006 - 4.3.2006

Sedíme ve vlaku, za oknem pomalu svítá. To je dobře, protože světlo na stropě kupé jsme zakryli hromadou lyží, běžek a snowboardů.

Jsme čtyři, já s Alou a Roman s Luckou, směřujeme do Ramzové na týden plný sněhu a zimních radovánek. My jsme sehnali ubytování dole, Roman na poslední chvíli domluvil ubytování nahoře na Šeráku, což znamená, že o zábavu nebude nouze.

Koukáme z okna, klábosíme, dokonce i na karban došlo. Za dramatických zvratů v Prší pomalu vjíždíme do předhůří Jeseníků. Máme dost času, vlak tady jede pomalu, ale výstup se nesmí podcenit. Jako onehdy skupinka, která měla na výstup tolik času, že jsme je nakonec viděli ve dveřích rozjíždějícího se rychlíku, jak se slovy "Tak to jsme prosrali" mizí směr Lázně Lipová. To nám snad nehrozí, Alice už od Hanušovic zodpovědně počítá zastávky.

Dneska jdeme na sjezdovku, Roman s Luckou totiž stejně musí koupit jízdu na Šerák, takže vezmou celodenní permanentku. Sněhové podmínky slibují dokonalé zážitky, kterých si beze zbytku užíváme. Lucka dokonale ovládá svůj snowboard s vraždící panenkou Chucky, Roman se taky od posledního Hochkaru dost zlepšil. Takže nejvetší dřevo jsem já na svém prkně ...

Sjezdovka je pokrytá dvěma lanovkami, které na sebe navazují. Dole se skví cedule, která vyhrožuje provozem horní lanovky do 16.15. Bohužel podobná cedule nahoře není, ani obsluha se k ní nezná. Toho dne absolvovali první výšlap sjezdovky. Jak jsem říkal, ubytování na Šeráku přináší různá překvapení.

V neděli ráno nemusíme vstávat brzo. Z pohůří se dýchavičným vlakem blíží Marcela, s sebou své obávané běžky. Tváří v tvář této výzvě neodolal ani Roman a odhodlaně vstoupil do půjčovny. Asi za 10  minut byl zpátky, v rukou zázrak techniky, nejmodernější běžky. Kov, kevlar a laminát v dokonale sladěném celku. Mezitím jsme už zjistili, že vlak s Marcelou nevyjel kopec do Ramzové a musel se vrátit do Ostružné. Jsou to jenom dva kilometry, takže sjíždíme za ní a vyrážíme na Paprsek po jiné trase, než bylo plánováno.

Cesta vzůru proběhla bez komplikací, hladce jsme se napojili na magistrálu vyrolbovanou kolem Paprsku. Gulášová polévka zvedla náladu a zavdala na další nápady - vyjedem si ještě na Smrk, je to kousek a po hranici. Osudové rozhodnutí. Směr na Smrk byl pěkně protažený, takže cesta rychle ubíhala. Dokonce tak rychle, že jsme si ani nevšimli, že už na ní nejsme. Z hloubky doliny v Polsku jsme přemýšleli, co teď. Vracet se nám nechtělo, takže většina přistoupila na můj návrh, abychom to řízli přímo nahoru, že tu magistrálu nějak najdem. Po úděsném stoupání jsme ji nakonec našli. Ale asi jsme ji trefili z nějakého špatného směru, protože po delší cestě dál jsme vyjeli zpět na Paprskovou magistrálu.

Odtam už to do Petříkova trefí každý. Cesta je pořád z kopce, takže jsem volil oblíbenou taktiku freeride. I díky tomu jsme to nějak sjeli, i když o pády nebyla cestou nouze. Roman s Luckou si opět užili svého "domovského kopce". Naši trasu tak obohatili o dalších 8 kilometrů (když počítám i sestup), což znamená prodloužit si cestu o polovinu a ztrojnásobit celkové převýšení. Začínám mírně závidět a nenápadně Alici směřovat k tomu, abychom to taky zkusili.

Další den jsme strávili nenáročně na sjezdovce. Postupně se zdokonaluju v ježdění na prkně. Vlastně šetříme síly na zítřejší akci. Už od soboty prosazuju výlet do oblasti kolem Králíků, prozkoumat pevnostní linii, železobetonové skelety bunkrů našeho pohraničního opevnění. Abyste rozuměli, dostal jsem na vánoce od bráchy knihu "Val na obranu republiky". Samozřejmě jsem tam už několikrát byl, ale s novými informacemi jsem si to chtěl trochu ověřit. Alice kupodivu souhlasila, takže v úterý vyrazíme. Napíšu o tom ale do samostatného článku, tohle je důležitá věc. O bunkrech v Králické oblasti.

Ve středu Romanovi došly peníze, takže vyrazili do Jeseníků. My odpočíváme po včerejší náročné tůře, tak na ně počkáme. Potom sedíme u nás v jídelně a nad čajem debatujeme, co dneska. Všichni se přiznáváme, že na nějaké divočiny nemáme náladu, takže dneska bude odpočinkovej den. Dávno víme, že v jídelním lístku na Šeráku je zajímavá položka - Jelení guláš.

Pěšky si tedy vyběhneme sjezdovku, dobře pojíme a zase to seběhneme dolů. Roman s Luckou to přijímají bez mrknutí oka, je to taky už jejich třetí výšlap. Stoupáme za stálého funění po sjezdovce, ze všech stran míjeni zběsilými lyžaři a snoboardisty. Poměrně hladce dosahujeme Čerňavy, odtam už začínáme počítat sloupy lanovky. Lucka hlásí, že dohromady je jich 41, my právě míjíme sloup s číslem 4, sakra. Horní část je navíc prudší, takže funění nabírá na intenzitě.

Poslední sloup už se blíží, jelení guláš je na dosah. Ale ouha. Číšník naše naděje hladce rozmetá krátkou formulkou: "Jelení maso není". Nevadí, nacpáváme se svíčkovou a borůvkovýma knedlíkama a vůbec pohoda se rozlézá do všech koutů. Všechno ale jednou končí, kolem šesté se zvedáme na cestu dolů. Moc se nám nechce, venku je vichřice, viditelnost minimální. Šok z vytopené hospody je velký. Větrný úsek nahoře jsme nakonec nějak překonali a z druhé strany kopce se rozhostila pohoda. Prázdná sjezdovka, blikající vesničky dole, pomalu se stmívá a nás už divoce objíždí jenom rolba.

Popisovat dny na sjezdovce nemá moc smysl, jsou jeden jako druhý. Do konce týdne jsme vyrazili ještě na dvě běžkové akce. První byl nenáročný výběh na Obří kameny, uzavřený pohárem v Petříkově. Pohárem zmrzlinovým, nikoli pro vítěze. Druhý měl být taky nenáročný, strávit odjezdový den lehkým výběhem na Smrk (ano, znovu ten Smrk).

Vybrali jsme trasu přes Klín, po čárkované červené. Už na začátku, když jsme minuli Vočkovu placatou sjezdovku se objevily pochybnosti. Evidentně tu už nikdo nešel aspoň týden. Takové pochyby jsem různě bagatelizoval, dokonce jsem nabídl Alici k půjčení své běžky neklouzavky. Na jejích krátkých klouzavých jsem absolvoval asi polovinu trasy, než to Alu přestalo bavit na dlouhých. No, těžko to popsat, ale možná stačí údaj, že něco málo přes pět kilometrů jsme proráželi asi tři a půl hodiny. Zato sešup byl paráda, jelo to pořád, ani ne moc rychle, ale pořád. Zpátky na Ramzové jsme byli asi za 20 minut. A to nás jakýsi málo sebevědomý jezdec odrazoval, že je to tam hrozný. Cha. Dobrý závěr dobré dovolené.

Podrobnosti

Schématický plánek sjezdovky na Ramzové
Webkamera v dolní části sjezdovky

Trasy zmíněné v článku:

ne - Paprsek

Ramzová (770m) - Ostružná (680m) - po zelené - Císařská bouda (950m) - po červené - Paprsek (1030m) - oklikou směrem na Smrk - Císařská bouda - po červené - Petříkov - Ramzová. Kolem 17km, celkem typická cesta na běžky

út - Bunkry kolem Králíků

Cesta je popsaná tady

pá - Obří kameny

Ramzová (770m) - po zelené - Obří skály (1050m) - zpět. Dohromady asi 7km, příjemné na odpoledne

so - Smrk

Ramzová (770m) - kolem sjezdovky Pod Klínem - čárkovaná červená - Klín (983m) - Smrk (1125m) - sestup po modré - Petříkov - Ramzová. Asi 12km, cesta je místy dost těžko k nalezení

Mapa: KČT 55 - Hrubý Jeseník (1:50 000)