Bílý Potok na kole

29.5.2010

Tradiční akce, které se tradičně neúčastním. Tenhle rok jsem si ale řekl, že bych to zase jednou mohl zkusit. Cesta je poměrně zajímavá a teréní, potok překonává v aspoň desítce brodů. Počasí posledního týdne tomu ještě přidává, skoro celou dobu pršelo a místy byly i záplavy. Vody asi bude dost.

Na Hlavním nádraží se nás sešlo šest na všechno připravených mužů. Cesta vlakem za společnosti slivovice v placatce rychle utekla, za nedlouho vystupujeme ve Vlkově. Není zrovna vedro, fouká a je pod mrakem, takže přihazujeme větrovky a vyrážíme. Kousek vede po silnici, ale brzy odbočujeme zkopce do údolí Bílého Potoka.

Netrvalo dlouho a píchnul jsem. Díra v plášti jako Brno, naštěstí kolegové byli poměrně zběhlí v ježdění na mizerných pneumatikách, takže hbitě vyztužili plášť záplatami a zalepili duši rychleji, než jsem stihl vytáhnout náhradní. V tomhle bych se měl fakt zlepšit.

Pokračujeme. Další část vedla podmáčenými loukami a lesem. Slovem podmáčená myslím prakticky zarostlou bažinu plnou vody. Někdy v té době jsme rezignovali na suché a čisté boty.

Následovala prakticky silniční cesta v okolí vesnice Křoví a potom klasický Bílý potok. Ten se kroutí v docela těsném údolí a cesta pro pěší ho překonává sérií mostků. Cyklisté obvykle mostky pohrdnou a využijí řady parádních brodů. Tady se používají dva různé přístupy - buď jet pomalu, opatrně a překážky překonávat lehkým převodem a technicky - nebo to rozpálit a překážky překonat dynamikou jízdy.

Asi na pátém brodu nás čekal křest ohněm. Voda vypadala klidně, bohužel hloubka byla poněkud větší, takže Kesál vjel do kalné vody, která se za ním zavřela. Zhruba ve stejné chvíli jsem vjel předním kolem do díry na dně a hodil šipku přes řidítka do vody. Na druhém břehu jsme se podělili o dojmy a suché oblečení a pokračovali v cestě.

S postupem po proudu vody přibývalo, takže na dalších brodech jsme volili spíš opatrnější přístup k věci. Do Veverské Bitýšky jsme dorazili kompletní a v dobré náladě, kterou ještě zvedl dobrý oběd. Další cesta už byla konvenční a zakončená grilováním na Rosťově haciendě.