Velmi krátká recenze 9.7.2021 - 11.7.2021

Alice píše: Název článku je inspirován tímto zdrojem, kterýžto mi zpříjemňuje lockdowny, epidemie, homeškolu, homework, housework a domácí vězení.

Opravdu nerada pořizuju nové vybavení do terénu. Mám ráda svoje staré, osvědčené věci, u kterých vím, co od nich čekat. A i když ty věci mají již svoje chybičky, nikdy zásadně nezklamaly. Mám batoh s ulomenou přeskou a dírou překrytou nášivkou žížaly. Máme vařič, který při zapalování dělá půlmetrový plamen. Mám pláštěnku za 200,- vyspravenou izolační páskou ... Leč mé staré samonafukovací karimatce přestal dovírat ventilek. Teda ta stará karimatka navíc nebyla moje, ale tak nějak se u mě zabydlela hlavně z toho důvodu, že jsem ji majiteli nevracela, jen ho opakovaně ujišťovala, že ji stále mám, a kdyby bylo potřeba, tak ji samozřejmě dám. No, jezdila se mnou dobrých 10 let a byly jsme na sebe prostě zvyklé.

Před víkendem ale Roman přišel s tím, že bychom mohli někam na trek (děti jsou na táboře) a tak jsem ve čtvrtek v časovém presu začala vybírat, na čem budu spát. Výběr byl poněkud omezen tím, že to musí mít v obchodě, kam dojedu o obědové pauze. Takže jsem prolustrovala internetovou nabídku krámu Hanibal a na první pohled se zamilovala do Sea to Summit UltraLight ... protože ... prostě proto, že je ta karimatka krásně oranžová. No zkoukla jsem ještě pár videí na youtube - nadšený "Lumber Jack" si s ním pohazuje a juchá, jak je produkt lehký, a na druhém videu "Éterická Víla" otáčí ventilkem a demostruje, jak snadno se karimatka balí. Karimatku jsem zakoupila, ani jsem ji nevybalovala a šupla do batohu.

• karimatka se do batohu krásně vešla, zabalená je opravdu malá

V pátek vyrážíme s velkým zpožděním do Dolní Moravy. "Resort s horou zážitků" necháváme za zády a večer stoupáme černou sjezdovkou na hřeben.

• karimatka se nese skvěle, je opravu ultra lehká (550g)

Když padla tma, jsme nahoře, padá mlha, stavíme stan. Vybaluji karimatku a je mi jasné, kdo si ve stanu zabere menší flek. Jakože jsem zvyklá na 10cm po každé straně navíc, abych se mohla pěkně převalit.

• karimatka je ultralehká mimo jiné proto, že je ve tvaru jak kdyby mě obkreslili ve spacáku (jakože přesně, žádné přídavky na švy)

Večeříme - červený víno a chleba se šunkou. Vyháním Romana ze své karimatky, neboť chci, aby její jasnooranžovost zůstala neposkvrněna.

• na jasnooranžové barvě je vidět každý drobek

Noc skvělá, i když pršelo. Uznávám, že vymolitanované je to opravdu dobře - pod zadkem víc, pod nohama míň. Tloušťka vyhovující, kyčle neotlačeny. Klouzavý povrch je místy doplněn o antiskluz nátěr, takže ráno se překvapivě probouzím stále na karimatce.

• tepelná izolace, měkkost OK

Balíme za mírného deště. Otáčím ventilkem (jako Éterická Víla ve videu) a presuju, co to dá. Mám ultrabalíček ... který se ovšem do futrálu nevleze. Tak jako ... to se mi u balení žádné samonafukovačky ještě nestalo, presovat umím skvěle, na to jsem pyšná. ... takže přerolovávám ... a na potřetí to klaplo.

• na sbalení karimatky je třeba pořádný presovač, pevné paže a pevné nervy

Zabalili jsme a vyrazili směr Kralický sněžník. Hřebenovka po modré je fakt pěkná, lidí málo, kolem cesty pár řopíků, příroda krásná. Vrchol samotný je však turistická křižovatka a bylo na něm opravdu plno. A to se tu ještě chystá horská chata (na české straně) a rozhledna za EU dotaci (na polské straně). Takže jsme to stihli ještě tak, tak bez výstavby. Slézáme na polskou stranu pod hřeben. I tato cesta je velmi frekventovaná, ale jak je příležitost uhýbáme na neznačenou cestu a tam je to moc krásné. Chvíli se touláme úbočími a pak stoupáme zpět na hřeben. Roman navrhuje, že by bylo pěkné spát na rozhledně Klepáč, takže zatneme sval a na rozhlednu opravdu se soumrakem dorazíme. Ukazuje se však, že rozhledna je již velmi nestabilní, dřevo prohnilé a už se jen čeká, až se s ní vypořádá gravitace. Nechci spát ani pod rozhlednou, kdyby náhodou gravitace zvítězila již tuto noc. Vracíme se kousek po hřebeni. Noc je tentokrát teplá, Sea to Summit poležení opět ok.

Ráno v pohodovém tempu scházíme do Dolní Moravy. Cestou jsme ještě našli luxusní nocleh plac (třeba na příště), u kterého Roman po chvíli kroužení objevil i luxusní kadibudku (starou, ale o to krásnější).

V Dolní Moravě mě Roman, peněz nemaje, zatáhl do první hospody (jakože asi 10 metrů od konce treku). A protože já jsem si peníze vzala, tak jsme poobědvali. A pak s malou zastávkou na tvrzi Hůrka rovnou domů.

Zda jsem udělala s karimatkou dobrý obchod prověří čas. Doufám, že nás čeká dlouhé přátelství, zatím k ní však přistupuji obezřetně.

P.S. Doma jsem vyzkoušela, jak rychle se ta věc samonafukuje, protože v terénu podvádím a přifukuju pusou. No, tak do použitelna za 1,5 hodiny. Takže v terénu zůstaneme u plicní ventilace.

Podrobnosti

Dolní Morava, Hotel Vista (768m) - po sjezdovce nahoru, kolem Stezky v oblacích a chaty Slaměnky - po modré směrem na Babuši - v lese před Babuší nocujeme. Výstup 452m, asi 4km.

Pokračujeme - na modrou - Podbělka (1308m) - Sušina (1321m) - Stříbrnická (1250m) - dál po červené - Králický Sněžník (1423m) - po červené a zelené - Chata Na Śnieżniku - po červené do údolí, ale rychle z ní utíkáme kvůli hromadě lidí - chaos v lesích - modrá cyklostezka na Wysoczku (1195m) - Sedlo Puchača (1105m) - po červené - rozhledna Klepáč (1144m). Výstup i sestup asi 800m, 22km.

Z Klepáče (1144m) po červené a modré - Dolní Morava (769m). Sestup 500m, asi 6km.

Mapa: trasa na mapy.cz